Pro chvíle pohody.

Jednoho sychravého večera, když slunce zapadlo za vysokou horu, tak muž zapálil svíčku. Její teplo projasnilo celou místnost a na stěnách se začali promítat obrazce, které připomínaly tajemný život africké přírody. Otevřel pak láhev skvělého vína a společně se ženou usedli ke slavnostnímu stolu a oba cítili tu nevšední atmosféru. Tento večer se stal nezapomenutelným a zůstal navždy vryt v jejich myslích.


Buďme spolu.

V dnešní rychlé době není snadné navodit pohodu a klid v našich domovech. Hledámě exotické dovolené, velmi tvrdě pracujeme, abychom mohli odjet do různorodých krajin a někdy se zapomínáme dívat se kolem sebe, na věci kolem nás, přátele a rodinu. Věříme, že naše svíčky Vám pomůžou v každodením životě bez velké námahy zažít chvíle pohody v kruhu Vaší rodiny. Věříme, že i v dnešní době jsou takové chvíle tím nejdůležitějším co můžeme mít.   


VÝROBA SVÍČEK V AFRICE » Historie svíček
Historie svíček

Lidé jako první objevili oheň, využívali jej pro světlo i teplo. Oheň má své výhody, ale i nevýhody. Nevýhodou byla velké spotřeba dřevy a také se špatně přenášel z místa na místo. Hlavní myšlenka rozvoje byla na začátku velmi jednoduchá: dosta oheň na malé místo a zpomalit hoření.

Svíčky a hlavně jejich výroba se vyvíjela v různých zemích zcela nezávisle.

Asi nejvíce ovlivnili výrobu svíček staří Egypťané kolem roku 3000 př.n.l., kdy se svíčky vyráběli z pravého včelího vosku. Číňané při výrobě svíček vynalezli způsob jak vyrábět svíčky z velrybího tuku (kolem roku 221-206 př.n.l.) V Indii byly nalezeny svíce, které byly používány v chrámech, a jejich výroba byla z vosku z uvařené skořice.

V severní Africe byly dochovány pokusy o výrobu svíček u místních Indiánů, k výrobě byl použit převážně olej z ryb.

První větší svícny v Evropě se dochovaly v italských Pompejích. Nález svícnů z roku 1600 př.n.l. dokazuje právě u Egypťanů výrobu svíček.

Starověk

Více než svíčky se dochovali podstavce – svícny ke svíčkám. Jílové podstavce se dochovaly v Egyptě (400 př. n. l.). V Číně se požívali bronzové destičky, tyto byli nalezeny v hrobce prvního čínského císaře. Nálezy také ukazují, že v Číně nahradili svíčky z rybího tuku svíčky z vosku.

Pozdní starověk

V pozdním starověku používali Indiáni z Aljašky (Oregonu) ryby, kterým říkali „svícnové ryby“ dnes známe pod latinským názvem Thaleichthys pacificus. Rybu vysušili, napíchli na ostrý kolík a ten zapálili.

I v Římě se používal zvířecí tuk, ten však hodně kouří a proto se požívali převážně jen při náboženských obřadech. Římané již tehdy vyráběli svíčky s knoty, které se podobali dnešním svíčkám. Na knot se používal smotek papyru. Včelí vosk nebo lůj se vymýval mořskou vodou a pak se na slunci bělil. Při výrobě se se smotky papyrusu – knotů namáčeli do loje (včelího vosku) a tímto vrstvením vznikaly svíčky. Tento způsob výroby se dochoval až do dnešní doby.

Vůbec nejstarší svíčka byla nalezena ve Francii v Avignonu (první století n.l.) Plinius (spisovatel) se zmínil o světle, které vydával hořící lůj. Ostatní spisovatelé mluví o louči, která byla vyrobena z bambusu, který byl z jedné strany ponořen do rozpuštěného vosku nebo loje.

 

Raný středověk

V Irsku v Dublinu v roce 1488 byla postavena první továrna na svíčky – manufaktura. Značka, která se zde vyráběla Rathbornes Candles se zde vyrábí dodnes.

Další prvenství má Evropa při výrobě svíčkových hodin. Tyto hodiny- svíčky dohořeli přesně vymezenou dobu a tak měřili čas.

První hodiny – svíčka se objevili na dvoře krále Alfréda Velikého Anglosaského (kolem roku 849-899 n.l.) Svíčka má na sobě měla zářezy, které odpovídaly času, za který svíčka právě do tohoto místa dohořela. Dochovaná svíčka vydržela hořet 4 hodiny a zářezy po hodině.

Druhý Chronometr vyrobený ze svíčky byl nalezen v Asii a pocházel z dinastie Sung ( 960-1279)

Středověk

Lidé si vyráběli svíčky i doma ze zvířecího tuku a včelího vosku.  Výroba svíček se brzy stala jedním s řemesel. Ve Francii a Anglii se toto řemeslo dostalo do cechů.

Svíčky dosáhly velké popularity. Vyráběli se z ovčího tuku. V tomto období také vznikla velká továrna na svíčky v Londýně, kterou otevřela firmy The Tallow Chandlers  v roce 1456. Tato firma vlastnila svůj erb.

V roce 1415 byly poprvé pomocí svící osvětleny ulice. V pouličních lampách byly používány svíčky s vysokým obsahem glycerinu, a proto hodně zapáchaly.  Z toho důvodu se v kostelích a na v královských prostorách používali svíčky z pravého včelího vosku.

Novověk

V novověku byl pokus najít jiný zdroj výroby svíček. V Americe byl nalezen způsob získání vosku z ovoce zvaného Myrica. Měl ovšem tak nízkou výtěžnost, že od této výroby bylo upuštěno.

V roce 1750 byly vyráběny drahé a luxusní svíčky z tuku Vorvaně.

Zlom ve výrobě však nastal v roce 1811 díky francouzským chemikům Michel Eug?ne Chevreul (1786–1889) a Joseph-Louis Gay-Lussac (1778–1850). Ti vynalezli jak oddělit glycerin, aby vznikla kyselina stearová, díky které se svíčky zbavili zápachu a tím je velmi zdokonalili.

I knoty prošli vývojem, od římského papyrusu až po spletená vlákna bavlny. Právě dobrý vosk a lepší knoty byli základem svíček bez zápachu, které hořeli téměř bez kouře.

Svíčky se začali barvit a a přidávat rozmanité vůně, které známe i v dnešní době.

První stroj na výrobu svíček se datuje do roku 1834 zásluhou průmyslníka Josepha Morgana. Stroj byl schopný vyrobit 1500 svíček za hodinu.

V roce 1854 svíčky částečně nahradil petrolej. Petrolej vynalezl Abraham Gesner a stala se levnějším řešením osvětlení, než byli právě svíčky.